Karel Souček, malíř poezie všedního dne z Kladna - přednáška v září
Karel Souček (1915–1982) patří k nejvýraznějším osobnostem českého poválečného malířství. Ve svém díle dokázal propojit civilní realitu moderního města s lyrickým pohledem na člověka a jeho každodenní život. Byl členem Skupiny 42, uskupení umělců a literátů, kteří se rozhodli hledat krásu tam, kde ji dříve málokdo čekal – v ulicích, kavárnách, tramvajích či továrních halách. Jeho obrazy a grafiky tak působí jako zastavené okamžiky ze života města, v nichž je přítomen klid i tichá poezie.
Souček se narodil 16. září 1915 v Kročehlavech, dnes součásti Kladna, a v tomto městě také 26. listopadu 1982 zemřel. Už v mládí se u něj projevil výtvarný talent, který podporovali učitelé i prostředí. Vyučil se malířem písma a odtud vedla jeho cesta na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde studoval u Františka Kysely. Studium mu poskytlo pevný základ a otevřelo mu cestu k moderním uměleckým směrům. Zkušenost s Kladnem a jeho industriálním prostředím však zůstala v jeho vidění světa stále přítomná.
Během druhé světové války se pohyboval v okruhu umělců, kteří hledali nový, civilní způsob zobrazování skutečnosti. Po válce se stal členem Skupiny 42, jejíž program vycházel z každodennosti moderního města. Souček maloval nádraží, čekárny, pasáže, kavárny či interiéry bytů, ale také lidi při práci i odpočinku. Jeho obrazy se vyznačují jemnou barevností, klidnou kompozicí a důrazem na atmosféru. Ačkoli jde často o obyčejné motivy, mají lyrický přesah – jako by v sobě nesly neviditelný příběh. Spojitost s Kladnem není jen formální. Industriální prostředí, z něhož pocházel, ho naučilo vidět krásu i tam, kde by jiný viděl pouze šedou realitu. V 50. letech navrhoval Souček scénografii pro kladenské divadlo a zanechal také mozaiku ve vstupní hale Domu kultury v Kladně – tedy konkrétní tvůrčí stopy, které v městě zůstaly dodnes. Kladno tak pro něj nebylo jen rodným městem, ale i místem uměleckého ukotvení. Vedle malby se věnoval i grafice a ilustraci, příležitostně také scénografii. Přesto zůstal nejvíce ceněn právě pro své obrazy, které dokázaly vyjádřit tiché kouzlo obyčejného okamžiku. V jeho tvorbě není patos ani heroizace – místo toho najdeme civilní pohled na městského člověka, ať už stojí na nástupišti, čte si v tramvaji, nebo jen čeká u stolu v kavárně. Po roce 1948 se musel, stejně jako mnoho jeho vrstevníků, vyrovnávat s ideologickými tlaky doby. Nikdy se však nevzdal svého civilního výtvarného jazyka, který mu byl vlastní. Díky tomu dnes jeho obrazy působí stále aktuálně – připomínají nám, že poezie se skrývá i v každodennosti, pokud ji umíme vidět. Karel Souček zůstává spojen nejen s českým moderním uměním, ale i s Kladnem samotným. Narodil se zde, tvořil zde a nakonec zde i zemřel. Jeho obrazy nám připomínají, že město a jeho obyvatelé mohou být zdrojem krásy a inspirace – a že i v tichu průmyslového prostředí lze nalézt lidskost a poezii.